Vampire-stories | Je to sen anebo skutečnost?

2. kapitola

O týden později:

Millý deníčku, 

a je to tady. Jes zase jednou nemocná. ,,No a co by mně nebylo? ´´Mám zánět slepého střeva. Smůla, budu muset ležet v nemocnici než mi to odoperují. Snad to nebude nic vážného. ,,Alespoň doufám!!!´´

Druhý den:

 Ráno dortor přišel a oznámil mi: ,,Bolí tě to břicho hodně?´´Ano, bolí. Nic se nedá dělat, ale budeme tě muset odoperovat. Vduchu jsem si řekla, bože! zase nějaká pohroma. ... V 20:00 přišel doktor a řekl mi: ,,Dnes večer půjdeš na operaci.´´ Nebylo mi zrovna do smíchu, myslela jsem si, že mě klepne, když mám jít do nemocnice. Ráno jsem se vzbudila na JIP. Břicho mě docela bolelo. Když jsem se chtěla umýt anebo jít na záchod tak mě břicho strašně bolelo. Musela jsem se učit znova chodit, abych to nezapoměla a co teprve jídlo. ... Dávali mi nějaké čaje a kávy. Poslední den mi dali housku z marmeládou pokrok! 

Do školy jsem se vrátila po týdnu. Když jsem tam přišla, tak jse mě každý ptal co bylo se mnou? Proč jsem nezvedala mobil? samozdřejmě jsem jim odpověděla, že jsem po operaci slepého střeva. Naštěstí byl konec školního roku. 

Jako každý po operaci jsem musela jet do lázní. Byla jsem ráda, protože opustím alespoň na chvíli tuto školu opustím a seznámím se s jinými lidmi a najdu si i třeba nějakého supr kluka. No, ale moje představa byla velká, ale výsledek byl žádný. Kamarádky jsem si našla, ale klucí tu žádný nebyli. A když už tak byli hnusní, a tak se spokojím s Hansem.

O dva měsíce později:

Vrátila jsem se domů z lazní a také i do školy. A během pár dnů nám oznámila učitelka, že se pojede na zájezd a ke všemu jen naše třída bez Denisy. Supr, budu mít šanci zbalit Hanse. Ale jak se zdá on odemě žádný zajem nejevil. Ke všemu tam jeli i jiná třída. Třída stejně stará jeko mi, taky devátáci. 

Na pobytě:

Byla jsem na pokoji s Andy a Terez, měli jsme tří lůžkový pokoj. Bylo to tu hezké, čisté. Cítila jsem se tu dobře. Hnedle jsem se vyzívavě nalíčila a oblékla jsem si triko s velkým výstřihem. Ale Hans si mě ani nevšim. A ke všemu měl oproti mě výhodu měl tu svýho kamaráda z zé jiné školy. Jmenoval se Pert. Pert se na mě tak díval, až se mi začínal líbit, ale je takový doopravdy?

Ahoj Katarino, my se známe zeptala jsem se trochu polekaně? No, ty mně neznáš já jsem Pert, Hansův kamarád. A chtěl bych si s tebou promluvit. A o čem? No, to ti řeknu pak, tak chceš si se mnou promluvit? Jo, tak fajn promluvme si. Napadali mě růzdné věci třeba jestli si nechce promluvit o Hansovi. A taky, že jo. 

Hele tobě se líbí Hans Katarino? Proč se mě na to ptáš? No, chtěl bych to vědět. No, pravda je taková, Hans se mi dřív líbil, ale teď už se mi tolik nelíbí. Aha.

Druhý den:

Je mi špatně, všichni jdou na tůru a já tu zůstavám a Petrovi prý taky není dobře a taky tu bude. 

O čtvrt hodiny později:

Ahoj Katarino, můžu dál? Jo, pojď. Proč neležíš, když ti není dobře? No mě je dobře chtěl jsem tu zůstat, protože jsi tu ty. Protože tu jsem já??????!!!!!!

Ehm, Ehm, můžu tu být s tebou? Jo, jasně proč bys nemoh. Můžu si lehnout k tobě do postele? Jo, jasně ať ti neni zima když jsi tu v pyžamu. ...

Lehl si ke mě a povídali jsme si a potom mě začal líbat a já jeho. ... A potom jsem si uvědomila co Hans, ale kašlala jsem na něj, protože chodí s Denisou tak co. Pak mi šáhl mezi nohy a já ho nechala ať mi tam šahá, protože mi to přišlo příjemný, stáhl mi moje kalhotky a začal mi tam zajíždět prstem. .... Sudala jsem mu vršek i spodek pyžama a začalo to. .... Já jsem mu to začala dělat .... A pak se mě zeptal jestli to chci a já řekla: ,,Jo, jasně.´´